Projekty Unijne

Znajdź w serwisie

FACEBOOK

Konkursy

ZAPOZNAJ SIĘ Z NASZĄ OFERTĄ CIEKAWYCH KONKURSÓW I OLIMPIAD

Chráněná krajinná oblast „Opavská vrchovina” byla zřízena v roce 1988 za účelem ochrany nejvýchodnější části Sudet, uchvacující přírodním bohatstvím a rozmanitostí svého krajinného rázu. V současné době zaujímá plochu 4.903ha a i s ochranným pásmem má rozlohu 5.033 ha. Název parku je odvozen od názvu hor nacházejících se podél jeho hranic, zatímco název těchto hor je odvozen od řeky Opava, která pramení na svazích nedalekého Pradědu, v českém Hrubém Jeseníku.

Správní a geografická poloha

Opavská vrchovina leží v jihozápadní části opolského kraje, přímo u hranic s Českou republikou. Je nejvíce na východ vysunutou částí polských Sudet. Od severu a východu jsou lemovány Opavskou pahorkatinou, a od západu Žulovou pahorkatinou. Jejich jižní hranici určuje Zlatohorská vrchovina a Hrubý Jeseník.

Na svých hranicích park zahrnuje severní svahy a předhůří Opavské vrchoviny. Spolu se svým ochranným pásmem se nachází v katastru dvou okresů: niského (obec Hlucholazy) a prudnického (obce Prudnik a Lubrza).

Charakteristickou vlastností Opavské vrchoviny je výskyt izolovaných pahorků, oddělených od sebe nižšími terény a na několika místech protínaných říčními úvozy. Funkcionální a prostorovou strukturu parku lze rozdělit na tři zóny:

- horské hřbety, např. Biskupská kopa (889 m n. m.), Stříbrná kopa (785 m n. m.), Zámecká hora (571 m n. m.), Olšák (453 m n. m.), Parková hora (Chrabrého) – která má tři vrcholky: Přední (495 m n. m.), Prostřední (543 m n. m.) a Zadní kopu (535 m n. m.), Dlugota (457 m n. m.), Kobylice (395 m n. m.);

- nižší terén mezi horskými hřbety a v jejích předpolích s průměrnou výškou 300 m n. m. pokrývají nejčastěji osídlené venkovské oblasti (např. Moszczanka, Prudnická Louka, Jarnoltowek, Konradow, Podlesí);

- říční údolí, např. Bílé hlucholazské, Zlatého a Bystrého potoku.

Půdy a geologická struktura

Území parku má velmi složitou geologickou strukturu. Na povrchu se vyskytují ruly a amfibolity, kvarcitová břidlice a fylitové břidlice, pískovec, droby, kalovce, sedimentární horniny třetihory a čtvrtohory (siliciklastické sedimenty, ledovcové usazené horniny, písek, štěrky a jíly).

Na území parku a v jeho ochranném pásmu se nachází dvě zdokumentovaná a již vytěžená ložiska minerálních surovin: „Debowiec” (droby a pískovce) a „Dewon” (fylitové břidlice).

Na území parku převažuje hnědozem a podzoly, v údolích potoků pak kalové a rašelinové zeminy a naplaveniny.

Klimatické podmínky a hydrografie

Klimatické podmínky na území parku jsou velmi specifické. Makroklima Pokrzywne, Jarnoltowka, Debowce, Podlesia a jižní částí Hlucholaz má horský charakter. Obecně řečeno má území parku ve srovnání s ostatními územími opolského kraje vůbec nejrozmanitější vnitřní podmínky. Je to spojené s mimořádnou členitostí tvaru krajiny a s jeho příhraniční polohou na pomezí Zlatohorské vrchoviny, Slezské nížiny a Sudetského podhůří. Klima parku je charakteristické velkým rozsahem periodických výkyvů teplot, vysokým množstvím srážek a relativně krátkou vegetační sezonou. Zima je delší a drsnější, zatímco léto kratší a chladnější. Takové klimatické podmínky jsou příznivé pro aktivní odpočinek a pěstování různých forem turistiky. Mikroklima parku ovlivňuje rozmanitost tvaru terénu a vysoký výskyt lesních ekosystémů, díky kterým park vděčí za různorodost svých bioklimatických podmínek.

Teritorium parku se nachází v povodí řeky Odry. Jeho území protíná hlavní rozvodí dvou přítoků Odry - Kladské Nisy a Osoblahy. Západní část parku je odvodňována přítoky Kladské Nisy, mj. Bílou hlucholazskou, která pramení na severním svahu masivu Praděda. Jihovýchodní území je odvodňováno přítoky Osoblahy - řekou Prudnik a jejím přítokem Zlatým potokem - a je charakteristické značným kolísáním průtoku a četností menších toků, jako je např. Třebinický potok.

Svět rostlin

V celých dějinách přírodovědného výzkumu na území parku bylo zjištěno 919 druhů cévnatých rostlin. Typické pro tento park jsou horské druhy: pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius), protěž norská (Gnaphalium norvegicum), a zimolez černý (Lonicera nigra). Přes 30 druhů je zákonem chráněných. Obzvlášť cenné jsou druhy vyskytující se ve specifických lokalitách: chlorofylu zbavená a na kořenech devětsilu parazitující záraza devětsilová (Orobanche flava), nebo sleziník severní (Asplenium septentrionale). Velký zájem přitahují jemnou vůní uvolňující vstavačovité, ke kterým patří: okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), a vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), a prstnatec plamatý (Dactylorhiza maculata), kruštík polabský (Epipactis albensis), a kruštík širolistý pravý (Epipactis helleborine), nezelený hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) s kořeny podobajícími se ptačímu hnízdu, a vstavač mužský (Orchis mascula). Zajímavě se zde „předvádějí“ kapradiny: kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), žebrovice různolistá (Blechnum spicant), nebo pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris), znovuzaveden na území Parku v roce 1992. Ze zbylých chráněných druhů je nutné zmínit: lilie zlatohlavá (Lilium martagon), zeměžluč spanilá (Centaurium pulchellum), udatna dvoudomá (Aruncus dioicus), kýchavice Lobelova (Veratrum lobelianum), bradáček vejčitý (Listera ovata), pupava bezlodyžná (Carlina acaulis L.) a silně toxické: rulík zlomocný (Atropa bella-donna) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum).

K nejzajímavějším druhům hub registrovaných na území parku patří: šiškovec černý (Strobilomyces floccopus), vějířovec obrovský (Meripilus giganteus), leskokorka lesklá (Ganoderma lucidum), pstřeň dubový (Fistulina hepatica), pýchavka ježatá (Lycoperdon echinatum), psivka obecná (Mutinus caninus),

a jedlé smrže (Morchella): smrž obecný (Morchella esculenta), a smrž vysoký (Morchella elata). Svého druhu vzácností je exotický květnatec Archerův, uvolňující intenzivní a docela nepříjemný pach rozkládajícího se masa. Na území opavských vrchovin se také vyskytují jedlé houby, které potěší každého labužníka: klouzek (Suillus), nebo křemenáč osikový (Leccinum rufum), hřiby (Boletus Fr.) a různé další druhy hřibů, mj. hnědočervený, hnědý a naduřelý.

Na území parku byla nalezena chráněna přírodní společenství, např. vysokobylinné a řeční nivy, čerstvé nížinné a horské louky, které jsou extenzivně obhospodařovány, dále pak skalní stěny, kyselé bučiny, středoevropská a subkontinentální dubohabřina, javorové a lipové lesy, acidofilní doubravy a lužní les. Mezi lesními ekosystémy jsou nejcennější lužní jasanové a olšové lesy rostoucí v říčních údolích a na územích hustě porostlých hydrofilní vegetací, dále pak podhorské lužní jasanové lesy, dubohabřiny, acidofilní horské bučiny, úrodná nížinná bučina i úrodná sudetská bučinu, javorové a lipové lesy, podhorské acidofilní dubové lesy a vlhké doubravy, pahorkatinné jedlosmrkové lesy, podhorské smrkové a lužní vrbové lesy. Z vodních ekosystémů mají z přírodovědného hlediska nejvyšší hodnotu komplexy vodních pryskyřníků. Pozemní mimolesní ekosystémy jsou tvořeny mj. skalními společenstvími – komplexy sleziníků červených (Asplenium trichomanes), sleziníků routičky (Asplenium ruta-muraria), sleziníků severních (Asplenium septentrionale), skupinami křoví, skupinami loukové vegetace, a horskými bylinkami.

Svět zvířat

Horská povaha parku znamená, že je jeho fauna unikátní a různorodá, zatímco vysoký vegetační stupeň zalesnění zajišťuje přirozenost zvířecích společenství.

Na území parku bylo zjištěno čtyřicet šest druhů savců. Pozornost si zaslouží: rys ostrovid (Lynx lynx), plch velký (Glis glis), muflon (Ovis musimon Pallas), a netopýři: netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii), netopýr brvitý (Myotis emarginatus), netopýr severní (Eptesicus nilssonii), a netopýr pozdní (Eptesicus serotinus), netopýr černý (Barbastella barbastellus), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). V roce 1998 se na území parku vrátili bobři, které sem úspěšně opětovně vysadila lesní správa Prudnik.

Nejlépe prozkoumanou skupinou zvířat žijících v parku jsou ptáci – jejich první zdokumentovaná pozorování byla prováděna již před válkou. V současné době bylo zjištěno 130 druhů těchto zvířat. Nejcennějšími jsou: čáp černý (Ciconia nigra) a čáp bílý (Ciconia ciconia), moták pochop (Circus aeruginosus), poštolka obecná (Falco tinnunculus), ostříž lesní (Falco subbuteo), chřástal polní (Crex crex), čejka chocholatá (Vanellus vanellus), vodouš kropenatý (Tringa ochropus), sova pálená (Tyto alba), výr velký (Bubo bubo), sýček obecný (Athene noctua), ledňáček říční (Alcedo atthis), dudek chocholatý (Upupa epops), skorec vodní (Cinclus cinclus), žluna šedá (Picus canus), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) a datel černý (Dryocopus martius).

Na území parku bylo dále zjištěno šestnáct druhů obojživelníků, mezi které patří: mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), čolci, jako např. čolek obecný (Lissotriton vulgaris), čolek velký (Triturus cristatus) a čolek horský (Mesotriton alpestris), kuňky, jako např. kuňka obecná (Bombina bombina), a kuňka žlutobřichá (Bombina variegata), blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), rosnička zelená (Hyla arborea). Svět plazů parku zastupuje šest druhů: slepýš křehký (Anguis fragilis), ještěrky, jako např. ještěrka obecná (Lacerta agilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), užovka obojková (Natrix natrix), užovka hladká (Coronella austriaca) a jedovatá zmije obecná (Vipera berus).

Ve vodních plochách parku bylo identifikováno šestnáct druhů ryb. Čtyři z nich - ouklejka pruhovaná (Alburnoides bipunctatus), mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula), vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus) a vranka obecná (Cottus gobio) - jsou chráněné. Méně vzácné jsou druhy jako pstruh obecný potoční (Salmo trutta), pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss), lipan podhorní (Thymallus thymallus), střevle potoční (Phoxinus phoxinus), mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula) a okoun říční (Perca fluviatilis).

Faunu motýlů zastupuje několik desítek druhů, např. modrásci: modrásek bahenní (Phengaris nausithous) a modrásek očkovaný (Phengaris teleius), okáč stříbrooký (Coenonympha tullia), bourovec borůvkový (Phyllodesma ilicifolia), lišaj pupalkový (Proserpinus proserpina), batolci, jako např. batolec červený (Apatura ilia) a batolec duhový (Apatura iris). Charakteristické pro region Opavské vrchoviny jsou okáč černohnědý (Erebia ligea), bělopásek topolový (Limenitis populi) a okáč ječmínkový (Lasiommata maera). Na území parku byla zjištěna přítomnost 206 druhů pavouků, včetně dvou vzácných - sklípkánka hnědého (Atypus affinis) a křižáka pruhovaného (Argiope bruennichi). Ve vodě nahromaděné v Hlucholazské štole byl nalezen blešivec (Niphargus) – reliktní zástupce korýšů.

Obecně platí, že nejcennější druhy zvířat najdeme na územích stávajících a plánovaných přírodních rezervaci, ve vodních tocích, v malých rybnících a na území dolu „Dewon” a bývalého vojenského újezdu v okolí města Prudnik.

Formy ochrany přírody

Na území Opavské vrchoviny byla vymezena speciální oblast ochrany přírodních lokalit v rámci sítě Natura 2000 „Opavská vrchovina” PLH160007, která do značné míry se překrývá s územím Chráněné krajinné oblasti.

Na území parku byly v roce 1999 zřízeny čtyři přírodní rezervace:

Lesní rezervace „Tiché údolí” – vytvořená za účelem zachování fragmentu smíšeného horského lesa s  různými druhy dobře rozvinutého bukového porostu ve věku 100 až 150 let. Zaujímá plochu 57 ha, nachází se v údolí Bystrého potoka a na svazích Zámecké hory a Stříbrné kopy. Vyskytuje se zde úrodná sudetská bučina, acidofilní horská bučina a podhorský lužní jasanový les. Je zde zaznamenáno přes čtyřicet chráněných a ohrožených druhů rostlin, např. kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneap), pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), rulík zlomocný (Atropa bella-donna), lilie zlatohlavá (Lilium martagon). Byla zde dále zjištěna přítomnost mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), skorce vodního (Cinclus cinclus), konipase horského (Motacilla cinerea), lejska bělokrkého (Ficedula albicollis), plcha velkého (Glis glis) a brouků střevlíkovitých (Carabidae), jako např. střevlíka vrásčitého (Carabus intricatus), střevlíka zlatolesklého (Carabus auronitens), střevlíka zahradního (Carabus hortensis), střevlíka fialového (Carabus (Megodontus) violaceus) a střevlíka Linnéova (Carabus linnaei).

Lesní rezervace „Bukový les” – byla zřízena za účelem ochrany a zachování velmi cenného porostu nejen z hlediska přírodovědného, ale také kvůli udržení krajinného rázu. Zahrnuje 21 ha bukového lesa starého přibližně 130 let s ojedinělými kusy smrku, jedle a modřínu. Nachází se na jih od města Hlucholazy, na svazích Parkové hory na břehu řeky Bílá hlucholazská. Na okraji rezervace jsou dvě štoly: Bialská jeskyně a štola u myslivecké chatky.

Krajinně-geologická rezervace „Nad Bialkou” – byla zřízena v ohybu řeky Bílé hlucholazské, na ploše devět hektarů za účelem ochrany a uchování krajinného rázu a geologického bohatství koryta řeky Bílé hlucholazské se stopami po těžbě zlata v sedmnáctém a osmnáctém století. Viditelné jsou zde pozůstatky štol po povrchové těžbě štěrků a písků obsahujících zlato. Dochovaly se zde četné výkopy, násypy a hromady propláchnuté horniny. Morfologický bohatě členitý terén je porostlý smrkově-bukovým lesem.

Lesní rezervace „Olšák” – komplex o rozloze 24 ha nacházející se na vrchu Olšáku v sobě skýtá podhorskou acidofilní doubravu a malé ostrůvky svahového lesa. Mezi zdejšími půdokryvnými dřevinami se vyskytuje okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia). Byla zde zjištěna přítomnost několika stovek druhů motýlů, včetně: můry žlutavky Zellerové (Zanclognatha zelleralis) - jedna ze dvou lokalit v celé zemi, a jediná v Sudetech – dále motýlů čeledi píďalkovitých (Geometridae), jmenovitě kropenatce kručinkového (Isturgia roraria), a motýlů čeledi lišajovitých (Sphingidae), konkrétně lišaje pupalkového (Proserpinus proserpina) a v neposlední řadě též krásněnky jarní (Alabonia staintoniella) (jediná známá lokalita v Polsku).

Uvnitř parku se nachází devět registrovaných památek živé přírody: lípa malolistá (Tilia cordata), dub letní (Quercus robur), sivá douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii var. glauca) a topol bílý (Populus alba).

Dle plánu ochrany parku a plánu ochranných úkolů oblasti Natura 2000 se na území parku připravuje vytvoření dvou přírodních rezervací: geologicko-faunistické rezervace „Gwarkowa Perć”, která bude zahrnovat malý lom nacházející se u Bystrého potoka s několik metrů vysokými skalními stěnami a štolou pozůstalou po těžbě vzácných kovů, a lesní rezervace „Doubrava” zahrnující lesní komplex mezi obcemi Moszczanka a Charbielin, s vlhkou bezkolencovou doubravou. Kromě toho se dále plánují čtyři ekologická území, deset dokumentačních stanovišť, tři přírodně-krajinné komplexy a jedna památka neživé přírody. Z nich je třeba zmínit „Karlíky” – skalnaté výčnělky na pravém břehu údolí Zlatého potoka mezi Jarnoltówkém a Pokrzywnou a skály u modré turistické stezky mezi Jarnołtówkém a Rozdrożem Pod Piekielkiem, „Karolinky” – skalnaté pásy na svahu Krzyżówki a Olszaka, „Piekielko” - starý lom fylitové břidlice u stezky z Jarnoltówka do Rozcestí pod Piekielkiem, „Žabí očko” – skaliska andělskohorských vrstev a zatopený bývalý lom o rozloze 600m2.

Kulturní bohatství

Kulturní památky patří mezi nejdůležitější turistické atrakce chráněné krajinné oblasti „Opavská vrchovina”.

První stopy po životě člověka na území parku pochází z doby kamenné. K intenzivnějšímu osidlování docházelo ve středověku. Na území parku se nachází osmnáct archeologických lokalit, včetně několika hradišť (v okolí města Prudnik), kamenné hráze a stop po místních ložiskách a těžbě zlata. Těžba toho drahého kovu probíhala od třináctého do sedmnáctého století, což vedlo ke vzniku a rychlému rozvoji osad v okolí, např. Hlucholaz. V sedmnáctém století následoval rozvoj průmyslu. Vznikly mimo jiné vodní mlýny a papírny (např. v Jarnoltówku), rozvíjelo se tkalcovství, výroba lněné příze a těžba břidlice. V devatenáctém století vzniklo mnoho továren, byla postavena železniční trať, což umožnilo intenzivní rozvoj cestovního ruchu. Okamžitě po druhé světové válce se příhraniční oblastí přestaly rozvíjet. V současnosti se opět postupně oživují a Opavská vrchovina se jako turistický region stává velmi populární. Budují se nové turistické stezky pro chodce a kola, rozhledny, vznikají nové hotely a horské boudy.

Hlucholazy: První zmínka o obci pochází ze třináctého století. Během let se její název neustálé měnil, dlouho byla označovaná jako Kozí krk, což bylo spojeno s místní pověstí o záchraně města. Vznik obce souvisí s výskytem a těžbou zlata. Město bylo mnohokrát v minulosti ničeno válkami, požáry a povodněmi. V šestnáctém století se obnovila těžba zlata a způsobila jeho rozvoj. Staví se šachty a štoly, jejichž stopy jsou patrné do dnes, mj. štola Tří králů, spojující Hlucholazy a Zlaté hory. V té době bylo za rok vytěženo až 250 kg zlata. V devatenáctém století vznikly výrobní závody, produkující mj. knoflíky, rukavice a krém na obuv – Hluholazské výrobky byly známé prakticky po celém světě. Byla postavena železniční trať, díky čemuž do města začali přijíždět turisté a lázeňští hosté, které lákala krása Opavské vrchoviny a její specifické mikroklima. Město získává status lázní. Vznikají lázně Bad Ziegenhals, které používají moderní metody léčby vodou a přírodou, např. metody kněze Sebastiana Kneippa, který vycházel z přírodních léčebních metod Vinzentza Priessnitze. Staví se sanatorium Ferdinandsbad, tj. dnešní středisko rekreačně-rehabilitační charity „Skřivánek”. Ve druhé polovině devatenáctého století byla na Parkové hoře vybudována křížová cesta a komplex šestnácti kaplí – zastávek křížové cesty. Velkým lákadlem pro turisty se stává lázeňský park s rybníky, altány a rozsáhlou sítí stezek. V roce 1908 byla pod vrcholkem postavena kaple sv. Anny na visutých skálách. V Hlucholazích se dále vyplatí navštívit barokní kostel Svatého Vavřince, s krásným pozdně románským portálem, náměstí a věž Vrchní brány z roku 1600.

Podlesie: osada založená ve čtrnáctém století a patřící k českým Ondřejovicím. Lze tu navštívit novogotický kostel sv. Jiří. U silnice ve směru na Hlucholazy se nachází hraniční kámen zdejšího biskupství, známý jako vražedný kámen. Byl na něm vyryt kříž, datum 1586 a písmena AEPSW. Pověst praví, že zde byli pohřbíváni lidé, kteří spáchali sebevraždu.

Jarnoltówek: první písemná zmínka o této obci se objevila ve středověkých listinách jako Arnoldsdorf. Kolem roku 1600 bylo zde postaveno panské sídlo s obrannou funkcí, a v sedmnáctém století se rozvinulo tkalcovství, výroba lněné příze a papíru a těžba štípané břidlice na střešní tašky. Devatenácté století s sebou přináší rozvoj cestovního ruchu: turisticky atraktivní již tehdy bylo okolí Biskupské kopy a nenáročná stezka, která vede na její vrchol, jakož i půvaby Zlatého potoka – celé okolí bylo kdysi zvané Slezským Švýcarskem. Vznikaly zde četné hostince a pensiony, několik pekařství, ševcovské dílny a holičství. V současné době v Jarnoltówku stojí za návštěvu farní kostel sv. Bartolomeje (obnovený po povodních v roce 1907) s mramorovou křtitelnicí s kartuší (17./18. století), zámecký komplex (ze 16.-19. století) obklopený parkem náležícím k někdejšímu panskému sídlu, kaple u školky (z devatenáctého století), socha sv. Jana Nepomuckého (devatenácté století), žulová kropenka (pravděpodobně ze středověku) u farní budovy s vlajkou sv. Bartolomeje, která sem byla přemístěna z bývalého kostela. V roce 1903 Jarnoltówek postihla povodeň, která způsobila mnoho škod. Tehdy bylo rozhodnuto o stavbě přehrady na Zlatém potoku se suchou retenční nádrží, což během poslední povodně v roce 1997 obec i níže položené oblasti zachránilo. Na české straně vrcholku Biskupské kopy, pod kterou leží Jarnoltówek, se nachází rozhledna, postavená na konci devatenáctého století u příležitostí padesátého výročí vlády císaře Františka Josefa.

Debowiec: vesnice mezi Dlugotou a Kobylicou. K rozvoji osady přispělo zahájení těžby drobu v druhé polovině devatenáctého století. Návštěvu si zaslouží novogotická kaple Nejsvětějšího srdce Ježíšova. V její vrchní části najdeme signaturu s průsvitem na zvon, na vrcholku kříž, před vchodem jsou kamenná boží muka z roku 1894. Na nedaleké hoře Kobylica, v sousedství bývalého lomu, stojí žulový obelisk na památku romantického básníka Josepha von Eichendorffa.

Prudnik-Les: zde se na svazích Kozí hory, obklopen nádhernou lesnatou krajinou, nachází františkánský klášter. Od 6. října 1954 do 28. října 1955 byl zde internován primas Polské republiky kardinál Stefan Wyszyński. Nachází se zde Sanktuárium sv. Jozefa, Lurdská jeskyně postavená z červeného vulkanického tufu dovezeného z Porýní a čtrnáctá kaple křížové cesty (ostatní byly zničeny po válce – v současné době tímto lesem vede nová křížová cesta s malými dřevěnými kapličkami).

V samotném Prudniku nelze nenavštívit Muzeum prudnického území, rozhlednu Woka, náměstí s radnicí a barokními sochami, barokní kostel sv. Petra a Pavla a kostel sv. Michala Archanděla.

Trzebina: zmíněna ve čtrnáctém století, od poloviny sedmnáctého století byla majetkem Řádu božího hrobu z Nisy. Jejich znak - berličkový kříž se čtyřmi malými křížky mezi rameny – najdeme na mnoha památných objektech v této obci. Na začátku devatenáctého století zde byl nalezen minerální pramen a byly tu založeny lázně. Dnes po nich zbyly jen nepatrné stopy - např. zakryté skruže studen v parku. V Trzebině je třeba také navštívit obnovenou zeď s překrásnou atikou, figurínu sv. Jana Nepomuckého (osmnácté století), kostel s věží z patnáctého století a několik okázalých kaplí.

Turistika

Neopakovatelné přírodní, krajinné a kulturní bohatství Opavské vrchoviny jsou stimulem pro rozvoj cestovního ruchu, který obzvlášť intensivně rostl v devatenáctém století. V dnešní době návštěvu Opavské vrchoviny usnadňují dobře vyznačené turistické stezky a přírodně-naučné stezky s různými úrovněmi náročnosti. Díky tomu mohou tyto stezky využívat nejen zkušení turisté, ale také rodiny s dětmi a lidé s postižením pohybového aparátu. Síť označených turistických stezek patří mezi nejhustší sítě v Sudetech.

Červená stezka – nejdelší a nejstarší vede z města Prudnik přes svahy Kozí hory, Kobylici, Debowiec, Dlugotu, Wieszczynu, Mlýnskou horu, Pokrzywnu, Szyndzielowou kupu, Zámeckou horu, Stříbrnou a Biskupskou kopu, Jarnoltówek, Skowronków, Podlesie, Parkovou horu až do Hlucholaz.

Žlutá stezka na Parkové hoře (neboli Chrabrého) – stezka „Zlatých horníků” – umožnuje prohlídku míst spojených s těžbou zlata v nejbližším okolí Hlucholaz.

Modrá stezka na Parkové hoře – vede z Hlucholaz křížovou cestou, kolem Přední a Prostřední kupy.

Žlutá stezka na Biskupské kopě – nejpopulárnější stezka pro přístup k horské boudě „Pod biskupskou kopou”, procházku touto stezkou lze zahájit v Pokrzywné nebo Jarnoltówku.

Modrá stezka v Pokrzywné a Jarnoltówku - „Stezka ohebu Zlatého potoka” vede severním a jižním okrajem jeho údolí. Podél stezky se také nachází několik bývalých břidličných lomů.

Žlutá stezka v okolí města Prudnik – vede z města Prudnik přes vesnice Prudnická louka, Trupina, Wieszczyna, Wróblik, až k Trzebině.

Modrá stezka v okolí města Prudnik - „Historická stezka lesů královského města Prudnik”. Vede z Prudnika přes Kapličkový vrch, Kobylici, Debowiec, Rozdroże pod Trzebiní, Sanktuárium v Prudniku-lese, Lipy, až k městskému parku v Prudniku.

Přírodně-naučná stezka údolím Bystrého potoka na Biskupskou kopu – skrz rezervace „Tiché údolí”.

Přírodně-naučná stezka z Jarnoltówka skrz Žabí oko a Olšák k Pokrzywné – vede severním okrajem údolí Zlatého potoka.

Přírodně-naučná stezka z Jarnoltówka do „Rozcestí u Piekielka” – nejkratší stezka parku, vysoce náročná.

Přírodně-naučná stezka skrz Horu Chrabrého – vede dvěma přírodními rezervacemi, přes Přední kopu, až k lázeňskému parku v Hlucholazích

Stezka Prudnickým lesem – dvě stezky, které umožňují seznámit se s přírodními a kulturními památkami Prudnického lesa

Opavská vrchovina má velmi bohatou nabídku ubytování a pohostinství, která je v posledních letech pravidelně obnovována. Otevírají se nové turistické boudy, hotely, loviště a byly postaveny dvě rozhledny (v obci Wieszczynie a na Kozí hoře). Chráněná krajinná oblast „Opavská vrchovina” je nejkrásnější, nejatraktivnější a nejoblíbenější turistickou lokalitou Opolska.

Europejski Fundusz Rolny na rzecz Rozwoju Obszarów Wiejskich: Europa inwestująca w obszary wiejskie.
Strona współfinansowana ze środków Unii Europejskiej w ramach Schematu III Pomocy Technicznej. Programu Rozwoju Obszarów Wiejskich na lata 2007-2013.
Instytucja Zarządzająca PROW na lata 2007-2013: Minister Rolnictwa i Rozwoju Wsi.
Strona opracowana na zlecenie Urzędu Marszałkowskiego Województwa Opolskiego.

 

2015 | Wszystkie prawa zastrzeżone - ZOPK 

designed & hosted by